Na skok do Lisabonu
Ono nakonec ty neplánované party, tripy a setkání bývají nejlepší. 20ti hodinovej skok do Lisabonu byl naplánovaný na 5 hodin přes den, ale díky aerolinkám, jsme tam zůstaly přes noc, ale jak jak říkám, bylo to super. Letěly jsme s kamarádkou na surfhouse do Španělska, nejlevnější letenky byly přes Lisabon a měli jsme mít celé odpoledne na to, projít si to, jenžeee...
Praha - Lisabon v 6 ráno! Fuuuu, ty ranní lety jsou nepříjemný, že jo. V noci jsem dorazila ke kamarádce, dlouho jsme si povídaly a za nějaké 3 hodinky jsme vstávaly a jely na letiště. No jo, jenže let byl kvůli bouřce odložen na odpoledne, takže nám uletělo to druhé letadlo Lisabon - Asturias. Trošku jsem si pána na letišti podala, protože jsem nedokázala pochopit, jak je možné, že JÁ díky kamarádovi z letiště věděla, že letadlo z Lisabonu nepřistálo v Praze, ale v Mnichově, od půl 12 v noci a on až od 4 hodin ráno. Trochu koukal, několikrát navíc se omluvil a víc jsem to neřešila. Kloubouk dolů, portugalská aerolinka se postarala fakt dobře. Hned na letišti nás vyzvedli a odvezli do hotelu. Měly jsme všechno zařízené a zaplacené, což na jednu stranu byla jejich povinnost, ale na druhou stranu jsme nečekaly, že to bude probíhat takhle hladce. Ubytovali nás 10 minut od centra v hotelu Marriott. Doplazily jsme se na pokoj, hladové a unavené, šly jsme hned na večeři a pak před námi stálo obrovské a těžké rozhodnutí... Jít spát nebo jít poznávat rušný život Lisabonu?
A teď hádejte co vyhrálo. Vzaly jsme si z hotelu taxi, protože bylo 11 hodin a na metro se nám úplně jít nechtělo. Taxi nás odvezlo přímo do barové čtvrti a stálo 8 euro, což nás mile překvapilo. Je to sít malých uliček. Jedna ulička vedle druhé a jeden bar vedle druhého. Když říkám MALÉ, musíte si představit 10 metrů čtverečních, kde je bar, parket a 20 lidí nalepených na sobě. Takovéhle pubíky v Česku nemám ráda, vlastně celkově nemám ráda bary v Česku, ale tohle bylo skvělé. Ta atmosféra je nepopsatelná. Hlavně se mi šíleně líbilo, že lidé stojí na ulici před těmi bary. Je úplně jedno, jestli jste si drink koupil tady nebo tam, klidně jdeš od baru k baru a opravdu celou dobu tě doprovází skvělá atmosféra. Není to žádné trapné postávaní před barem, jako když tě to uvnitř nudí, lidé si zkrátka dělají z ulice jejich útočiště. (tady si úplně neumím představit ty pražské "rozháněče" kuřáků :D )
My jsme narazily na groom squad a jsem za to strašně ráda. Byla to skupinka 15 angličanů. Hned se s námi dali do řeči (líbily jsme se jim, že jo :D ) a už jsme se nerozešli. Někdy o půl 3 jsme si vzaly taxika zpět na hotel.
Ráno jsem se probudila před 8 ranní, vytáhla jsem K z postele a šly na snídani. Přes vajíčka, ovoce až po dezerty, všechno bylo opravdu dobré. Ranní kafe a šly jsme. Dojely jsme k mostu Ponte 25 de Abril, který je opravdu úplně stejný jako ten v San Franciscu. Byl postaven přesně podle něho a dokonce snad stejnou stavební firmou.
Prošly jsme se podél vody asi 30 minut k museu MAAT (Museum of Art and Technology). Tam jsme nasedly na autobus a dojely k Parque Eduardo VII. Ten jsme téměř vysprintovaly nahoru do kopce, protože jsme se loudaly a už jsme neměly moc času. Musely jsme být před 12 zpátky na hotelu, abychom vystěhovaly pokoj. K tvrdila, že do parku musíme, protože je ze shora krásnej výhled. Měla pravdu, ale netušila že přes tu krásnou zahradu je postavené lešení a celkový dojem to lehce kazí.
Na hotelu jsme si daly ještě oběd, přijel pro nás odvoz na letiště a jely jsme. Papá Lisabone, někdy příště.