Jsem sportovec tělem i duší, ráda čtu a píšu.
Nejlépe je mi na horách a všude mimo městský ruch.
Miluji cestování, kafe, snídaně a sníh.
Nejnovější články
Stojím v nekonečné frontě u pokladny v Albertu, kam chodím nakupovat ob den. Hlavou se mi prohánějí vždy stejné myšlenky "tak vysoká nezaměstnanost, ale hlavně že jede jen jedna kasa" ačkoliv se snažím nad toto povznášet, jsou dny, kdy už opravdu, opravdu chci být doma a ztrácet čas v přeplněném Albertu, úplně nesedí. Znechuceně se ohlédnu, abych...
Ačkoliv jsem včera do noci čekala na tiskovku a bylo mi více než jasné, že karanténu vyhlásí, to, co se fakt děje, mi dochází až dnes dopoledne. Nemůžu jít běhat. Neměla bych jít zbytečně na nákup. Nejdu do školy. Do práce nechodím. Já mám homeoffice pořád. Tak proč vlastně vstát z postele? Co teda musím udělat a co vlastně můžu...
Kdo by to byl řekl, ani já sama nevím jak se to stalo, jak to rychle uteklo, ale moje nejoblíbenější roční období je tu! Začal astronomický podzim. S ním sychravé počasí, svetry, kabáty, teplé boty, čaje s medem a citronem, knížky a.... a povinnosti jako přednášky, zanedlouho už zase zkoušky a než se nadějeme, padne i na české hory bílá čepička....
Já a surfing? to je jasná rovnice - Matěj, Terka a Wildhouse v nádherné přírodě na severu Španělska. Teda alespoň tak to všechno začalo a bylo to nejlepší co mě jako nikdy surfem nepolíbené dítě mohlo potkat....
Nejlepší nápady? Samozřejmě ty spontánní. Jako třeba když máte volno půl dne a tak se sedne do auta a na motorku a jede se do Špindlu. Protože proč? Protože je tam prostě nejlíp. Takže jsem vzala Finna a jeli jsme. Ačkoliv nemělo už být úplně krásné počasí, předpověď se jim nevydařila a bylo krásně a teplo. Polovička přijela na motorce...
Než jsem byla schopna začít psát první větu, jen jsem koukala na své prsty na klávesnici a přemýšlela o tom, jak objasním, proč jsem tak dlouho nic nepověsila na blog. Pak mi došlo, ačkoliv to možná řeknu lehce sobecky, že nemusím popisovat žádné vysvětlení nebo se snažit to objasnit, protože je to moje věc. Velmi si vážím každého čtenáře, každého...
Jsou tomu téměř 3 měsíce, kdy jsem na blog nic nepověsila. Občas jsem něco napsala, ale pak smazala nebo nechala ležet v počítači. Bylo to dlouhý a opravdu náročný období. Ležela jsem opět v nemocnici, řešila mnoho věcí, renovovala jsem si byt, stěhovala jsem se. Honila jsem se před maturitním plesem, pak před Vánocemi...
1. Železná Ruda, ke které mám nějaký ten vztah z dětství, je bohužel nejošklivější. Nemám ráda vietnamské tržnice a tady se to jimi jen hemží. Jedno krásné místečko tady ale je. Zašít se v teplých letních dnech k rybníčku na Samotách, přímo u sjezdovky u penzionu Lučanů a koukat na kluky, jak skáčou a ladí triky na lyžích, je paráda....
Bylo okolo půl 10 večer. Lehce se ochladilo, denní rozvrkočenost světa pomalu utichala, foukal vítr. Skončila jsem zrovna v práci, pár minut jsme ještě s holkama postávaly a povídaly si, než jsme se každá vydala svým směrem. Sedla jsem do auta, zapnula jsem vyhřívání sedačky, pustila jsem si z IPhonu písničky a jela jsem za mým mimčem.
Hodně z Vás to ví, od malička jsem měla jedno jediné přání - pejska. Ke každému pejskovi na ulici jsem se okamžitě rozeběhla, s každým jsem se hned mazlila, se všemi jsem vždy byla největší kámoška. Jenomže ne a ne mít vlastního. Rodiče to nedovolili - už kvůli cestování a lyžování a navíc ke zvířatům nikdy vztah neměli. V tomhle...
