When dream comes true - jmenuje se Finn

Hodně z Vás to ví, od malička jsem měla jedno jediné přání - pejska. Ke každému pejskovi na ulici jsem se okamžitě rozeběhla, s každým jsem se hned mazlila, se všemi jsem vždy byla největší kámoška. Jenomže ne a ne mít vlastního. Rodiče to nedovolili - už kvůli cestování a lyžování a navíc ke zvířatům nikdy vztah neměli. V tomhle jsem naprosto, od celé své rodiny, jiná! Já zvířata miluju, jsou to taková stvoření, která mi naprosto rozumí a se kterými jsem ve svém živlu. Od psů, přes králíčky a morčata až po koně. Vždy mi bylo lépe na horách, v lesích, na loukách... v přírodě. Jezdila jsem na koních, volný čas mezi soustředěními jsem trávila na statku a městu se obloukem vyhýbala. Snad někdy v době mých 4 let, kdy jsem seděla poprvé na koni, jsem si uvědomila, že mi je se zvířaty lépe. Jsou totiž upřímná, na nic si nehrajou, nelžou. Samozřejmě jsem byla zhruba 10 let přesvědčená o tom, že ze mě bude veterinářka. To jsem si rozmyslela a vydávám se trošku jiným směrem😄☺️ ale vztah ke zvířatům mi zůstal a ...! A jako fakt budu mít svého pejska!!

Jmenuje se Huckleberry Fin, je to Asutralský ovčák a  je (už) z osmého vrhu velmi milých, hodných a ochotných chovatelů - aussie kennel Od Halířů. 

S Míšou Halířovou jsem se spojila v lednu, kdy jsem si uvědomila, že být ZASE sama už prostě nedám. Ono když si zvyknete s někým být 24hodin 7dní v týdnu a pak to je ze dne na den FUČ, není to na psychiku úplně dobrý. Velmi mile mi Míša položila pouze pár základních otázek, jako co mám s pejskem v plánu a hned jsme se domluvily, kdy se sejdeme. Jela jsem za nimi do Prahy a do všech jejich pejsků (mají jich doma 7) jsem se hned zamilovala. Pro konkrétnost - do australáků jsem se zakoukala před 3 lety, když na mě na Pinterestu vyskočili jejich fotky. Okamžitě se z australáků stala moje odpověď na "jakého bys chtěla?" . Asi za rok a půl si australáka pořídil kamarád a postupem času jsem jich pár potkala i v Čechách (což mě lehce mrzelo, ale pořád jich není tolik jako zlatých retrívrů).

S Míšou jsme si sedly, takže jsme byly domluvené hned. Čekalo se až jejich fenka začne hárat + 8 týdnů než štěnátko může od fenky, takže na štěnátko jsem čekala půl roku. Hrozně rychle to uteklo a já Fina budu mít už za 2 týdny doma❤️

Australáci mají čtyři základní barvy - Blue merle, Red merle, Red tri a Black tri. Nejdřív jsem chtěla modráka, pak jsem byla celou zimu přesvědčená o černém, ale nakonec jsem si z hlouby duše přála červeného. Ale i tak jsem to nechala být a chtěla se rozhodnout až se narodí. Jediné co - musí to být pes, ne fenka a chci dlouhý ocásek. (Australáci se rodí i bez nich) no a představte si! Z 11 štěnátek se narodili jen dva kluci a z toho jeden červenej s dlouhým ocáskem!! Prostě štěně na objednávku❤️

Abych řekla pravdu, když jsem Fina viděla poprvé, bylo to ještě takové morčátko a nic extra jsem k němu necítila. (to mu byli 3 týdny) O 2 týdny později už dováděl, zlobil, projevovala se jeho povaha, ale hlavně když jsem přijela, Fin stál v první řadě a začal strašně škemrat, že chce ke mě. No a ve chvíli, kdy se se mnou mazlil a olíznul mě, jsem se do něho strašně moc zamilovala a nemůžu se ho dočkat. Teď letím na týden pryč a pak už nás nic nerozdělí!!